Moje tělo - můj hrad. Moje duše - má láska.

25. 09. 2020

Autorka: Barbora Myo

Včera mi mladá moje sousedka /15 let, devátá třída/, na moji otázku- úplně blbou otázku, kterou jsem v jejím věku nenáviděla! “A co kluci?”... odpověděla: “ já si jen tak k tělu nikoho nepustim”! Wau. Vypadly mi malém uši i oči a hlavou se rozjela závist na plné obrátky! Buďme upřímní... měli jsme, jak holky, tak kluci... v PATNÁCTI!!!! takhle fantastický pocit vlastní hodnoty!!!!! ????Předávejme ho našim dětem, cizím dětem, VŠEM!!!!!! Moc prosím. Na druhou stranu.... Ono i to naše dítě, vlastní dítě... bychom si až úplně k našemu jádru, pouštět také neměli. Chránit je třeba se nejen při sexu, ale i v běžné komunikaci a v normálním životě. Každým stykem, kontaktem... přijímáme do svého života vlákno života druhého s děláme si ve svém pěkný brajgl. Meditujte, slovem, vírou v sebe a kladným hodnocením vlastních výkonů, ale i třeba momentálního selhání. Prostě, mějme už se fakt rádi!